Prožitky s posvátnou Ibogou

holographic-buddha-network

Petra

Setkání s Ibogou považuji za přímou cestu k poznání zákoutí duše a především za velkou příležitost pochopit příčiny osobních problémů a léčit je …Díky jasnému kaleidoskopu emočně náročných a někdy i značně nepříjemných obrazů z dětství jsem mohla nahlédnout na kořeny mých četných strachů, úzkostí a nejistot. Tragikomická forma tohoto sdělení mi ukázala, jak mě stále nepřímo ovlivňují, deformují mysl a mé rozhodování …Až jsem se musela smát, jak je to jednoduché a osvobozující, když vidíte jakoby za sklem, jak fungujete… A co ještě? Zvláštní transcendentální zážitek, kdy mě rostlina skrze paměť a zkušenosti mého srdce dokázala fyzicky a citově propojit s událostmi života lidí na jiné planetě, kde došlo k jejich velkému utrpení..Měla jsem pocit, že mi praskne srdce a chvíli jsem ho viděla mimo sebe. A jak se mám ? Mým původním záměrem bylo zbavit se závislosti na cigaretách. Nekouřím a myšlenky na ně mě prostě nenavštěvují …Většinou cítím klid, opustilo mě hektické konání, jsem jaksi „zpomalená“ a často se přistihnu jako nestranný pozorovatel vlastních pocitů a myšlenek. Pak se směju… Nejvíce ale mám pocit návštěvníka na naší matičce Zemi.

Felix-Pinchi-9

Markéta

Slíbili jsme, že se ozveme po návratu z výletu s Ibogou, abychom Tě informovali a přidali třeba i trochu zkušeností pro ostatní hledající. Upřímně, vracelo se mi dost těžko. Moje duše si našla ve zvláštním zpomaleném stavu na pár týdnů tolik potřebný klid a snad jsem si dokázala trochu odpočinout. Ještě stále mě udivuje, jak to bez zbytečných komplikací a dobře vzalo moje okolí 🙂 To mi dost pomohlo.

Ne všemu, co se událo, úplně rozumím. Vědomí, které se se mnou na chvíli propojilo, mi ukázalo náš svět a dalo mi pocítit přítomnost Boha. Pochopila jsem klam naší mysli poutající nás do obav, strachu a nejistoty. Zvládat svoji mysl, své ego, teď cítím jako úkol, který je však s plynoucí dobou stále těžší. Nicméně neztrácím optimismus 🙂 Hlubokým a neuzavřeným zážitkem zůstává ten okamžik, ze kterého jsi mi musela malinko pomoct ven. Pohled na ten zbídačený utrápený kousek mne, naříkající schoulený do klubíčka, léta ztracený a zvržený, ponechaný bez pomoci, co jen se zoufalstvím opakoval „jsem tak slabá“  mi skoro prorazil hrudník. Nezmohla jsem se v tom okamžiku na nic jiného než stejně zoufale prosit Ibogu, aby se do odstraňování nánosů na mé hroudě problémů nepouštěla. Její laskavost a pochopení bylo okamžité.

Nemohu zapomenou na vědomí, kterého jsem se na chvíli stala součástí a celou svoji bytostí toužím po opakovaném propojení. Jen si uvědomuji, že nepřipravená tam nemohu. Pokusím se spojit a vyhojit svoji duši, a i když ještě nevím jak, věřím, že se mi to s pomocí Boží podaří. Dalším produktem mého výletu je přetrvávající pocit, že už nemohu jíst zvířata. Zatím jsem zcela odmítla pouze savce, ale co přinese čas uvidím. Stejný problém se vynořil s léky. Musela jsem vysadit letrox (štítná žláza) i estrogen (přechod).

ayahuasca-vision-18

Michal

Do mého prvního setkání s Ibogou jsem šel se záměrem odbourat hlubší strachy a stát se silnějším člověkem. První noc začala dobře, velmi záhy se rozvinulo přede mnou pásmo obrazů z mého života od blízké budoucnosti až do útlého děctví, jeden obraz střídal druhý v obrovské rychlosti prakticky celou noc až do rána. Jakákoli nezpracovaná emoce se vyjevila v pásmu a musela být znova odžita , prakticky všechny obsahy obrazů se týkaly rodinných vazeb. Vše šlo hladce, bez větších zádrhelů jsem odžil celé pásmo až mi nad ránem zůstal jeden obraz, který jsem odžít neuměl. Upadl jsem do stavu naprosté deprese, rezignace a temnoty, stav se nezlepšoval, nemohl jsem s tím za žádnou cenu pohnout celý následující den, až v předvečer druhého dne se ze mne nezadržitelně začaly řinout emoce. Znovu jsem našel svého otce, kterého jsem v sobě celý život postrádal. V naší rodové linii se tento otcovský odkaz přerušil dvě generace zpět, nyní byl můj otec opět ve mně. Druhá noc začala prakticky tam, kde skončila první, brzy jsem upadl do té nejtěžší temnoty a deprese jakou si lze představit, při otevřených očích jsem chápal všechny oblasti mého života jako by byly před zhroucením se a smrtí, se zavřením očí jsem viděl obrazy z věku 3 let nebo výjevy pekla a smrti, bezradně jsem setrvával v tomhle stavu až do poledne druhého dne. Ani naprostá rezignace nebyla východiskem, tím se ukázala nakonec jen technika dechu, soustředil jsem se jenom na nádech a výdech, bylo to jediné co mě udržovalo živého, vše ostatní umřelo. Po čase jsem ucítil jak nasávám živou energii nosem, začalo do mne vstupovat nové vědomí, zároveň se ze mne začaly řinout emoce, vylévaly se poslední zbytky starého ega, později jsem začal nabývat zpátky vědomí sebe sama až nakonec jsem byl zpátky v našem světě. V mém vědomí nastalo ticho, nebylo žádné ego, žádné myšlenky, byl jsem jenom vědomí. Bylo nádherné procházet se následující slunečný den parkem a jen se bezmyšlenkovitě dívat. Jsem přesvědčen, že nyní mohu s vyšším vědomím začít žít svůj život opravdu jinak.

600_442837622Vendy

Mé setkání s Ibogou:
Jednoznačně můžu říct, že setkání s Ibogou bylo tím nejsilnějším zážitkem života. Celý proces byl velmi bezpečný, Iboga dodávala pocit bezpečí právě tím, že jasně ukázala, že vše co se děje je jen odrazem nás a půjde tak hluboko a daleko jak my sami dovolíme. Neudělá nic za nás, nemění nás, to my. S tímto pocitem jsem se plně odevzdala celé terapii a pátek si přímo ‚sekala‘ cestu svým podvědomím. Zpracovávala jsem vzorce a programy. Dívala se na film života, zastavovala tento film u situací, které jsem chtěla lépe pochopit nebo vědomím rozpustit. Kutala jsem v dolech mého podvědomí, zpracovávala svůj záměr. První den procesu byl velmi náročný, šla jsem do něj s několika záměry, proto se témat objevilo několik. První den jsem nezvracela, ale cítila jsem, že mě to tlačí v žaludku a přála si zvracet, dávat to ven. I když jsem vnímala pocit bezpečí, měla jsem trochu obavy prožít další náročnou noc se svým podvědomím, bylo toho tolik co jsem otevřela. Nicméně jsem vnímala důležitost dokončení terapie a vešla s důvěrou do druhé fáze. K velkému překvapení byla tato část velmi jemná, lehce jsem zametala poslední střípky témat, zvracela a uklízela v těle i hlavě. Po tom všem jsem se ocitla v nádherné prázdnotě, lehkosti, jako ve vesmíru. Plakala jsem dojetím a cítila blaho v každé svojí buňce. Od katarze k blaženosti, nádherný proces, který ještě teď dobíhá. Několik dnů po Iboze jsem zažívala svoji křehkost, klid a prázdnotu. Nebylo ve mě nic. Postupně se tento prostor začal zaplňovat, ale velmi jsem si vybírala čím a kým se zaplní. Cítím se lehčí, cítím potenciál toho NIC a také vnímám věci v širších souvislostech. Děkuji za tento zážitek sobě a průvodci, který mě doprovázel. Vytvořil krásné bezpečné prostředí a péči, která celý proces ještě umocnila.

ayahuascaJana

Neviem či dokážem popísať ako sa zmenil môj pohľad na svet, asi najviac to ovplyvnilo ako sa zmenil môj pohľad na mňa samú. Zrejme si už nespomenieš že keď som k Tebe prišla a Ty si otvorila dvere, ja som mala okamžite pocit že tam máš doma zviera a to na mňa vybehlo. Samozrejme si doma zvieratko nemala, ale ja som vďaka Iboge pochopila, prečo tak dobre rozumiem zvieratám a prečo od malička túžim mať kravu 🙂 je to fakt smiešne keď to takto napíšem, ale naozaj to tak bolo – starí rodičia chovali kravy, moje prvé kroky každý víkend smerovali najskôr k nim, na jar mávam nutkavý pocit sa zohnúť a spásať čerstvú trávu a mladé lístky, fakt to znie šialene, ale moji najbližší to o mne vedia. Iboga mi ukázala že som bola množstvo zvierat a najväčší pocit šťastia som zažila keď som si spomenula na kúsok života kravy. A spýtala som sa či som bola iba zvieratá, potom mi ukázala že som bola aj veľmi významný panovník, až sa mi nechce veriť že zrovna ten, a odporovala som že skôr niekto z Anglicka a ona povedala že aj tam. Zrejme preto tiež pôsobím na ľudí vo svojom okolí ako prirodzená autorita a nikdy nejdem s davom 🙂 Chcela som sa dozvedieť prečo sa nedokážem odpútať od svojho muža, ukázala mi že sme vlastne jedno vedomie rozdvojené do dvoch tiel. A potom zomrel mojej kamarátke/kolegyni manžel v tú prvú noc a ja si stále myslím že som to vnímala, lebo niekto mi dýchol do tváre a chodil okolo mňa a že prišiel za mnou a mala som v to ráno najskôr pocit že zomrel kvôli mne, aby mi ukázal že čo vlastne ja riešim za sprostosti vo svojom vzťahu, toto je ozajstný problém a bolesť…. v tú noc mi ešte Iboga položila otázku čo viem najlepšie robiť: moja odpoveď bola vcítiť sa do druhého a nachádzať riešenia, lebo to naozaj viem fakt až moc dobre – teda hlavne u druhých. Niekedy cítim strašnú bolesť toho druhého, až fyzickú vnútri a rýchle nachádzanie riešení mi ide aj v práci, aj rady druhým viem poskytnúť pohotovo ak treba. Netuším kde sa to vo mne berie, ale je to fakt. No a keď som teda Iboge odpovedala, opýtala sa ma, tak prečo to nerobíš? Ja som dosť uzavretý jedinec a nevyhľadávam spoločnosť ľudí, necítim takú potrebu. Fakt som najradšej sama asi. V každom prípade ranná facka po prvej noci v podobe smrti niekoho blízkeho so mnou otriasla. A ďalšia facka prišla druhú noc, keď Renátka (tak sa tuším volala) bojovala so svojimi démonmi a ja som jej chcela nejako pomôcť a celú noc som myslela iba na ňu. To sú naozajstné trápenia. Zaujímavé bolo v jeden moment v noci keď som prechádzala okolo nej cestou z wc a narazila som na ako keby silové pole pri nej, priam som cítila ako ma to odhodilo späť. Pri Renátke som si uvedomila aká som vlastne ničotná a zbytočná a že tu nezmôžem vôbec nič.

Prvé týždne po som bola v stave akejsi eufórie a aj moja najlepšia priateľka bola dosť sklamaná, lebo som nebola schopná o tom rozprávať ešte veľmi dlho. Vlastne mám pocit že som jej toho moc o mojom zážitku s Ibogou ani nepovedala 🙂 hlavne to že som bola krava 🙂
Mám pocit že sa mi otvorili oči a vnímam svojho muža inak ako doteraz, bohužiaľ už druhý krát keď som bola odhodlaná sa konečne rozviesť, zomrel niekomu blízkemu manžel. Neviem čo si mám o tom myslieť, ako si to mám vyložiť, na náhody akosi neverím. Ešte som aj v tom veku kedy si čoraz viac uvedomujem samu seba, že by som chcela niektoré veci robiť inak a bez toho, aby som brala ohľad na niekoho, kto na mňa ohľad neberie, takže túto vec stále nemám vyriešenú. Plne si uvedomujem že takto to ďalej nejde, chcem sa odpútať, ale stále mám pocit že keď sa rozvedieme, bude úplne sám a aj napriek tomu aký je to blb, je mi ho ľúto.